BONUS: Sítiny, sítinovce, sítinky. Rozmanitost sítin - nové rody podle nejnovějších výzkumů
Letošní rok přinesl nové druhy také do naší květeny. Nejedná se sice o druhy nově objevené, ale na základě našich výzkumů je rod sítina nově rozčleněn na několik dalších nových rodů, které přibyly k již dříve vyčleněné horské sítině. Sítiny určitě znáte, rostou často na vlhčích místech, ale najdete je i na horských hřebenech. Mají domov nejen u nás, ale téměř ve všech částech naší planety, kromě tropů. Nově zahrnují 378 druhů v 8 rodech. Sítina (tradiční rod Juncus), tak jak ji popsal Carl Linné, u nás vlastně neroste, ale nyní nově máme 4 jiné rody zahrnující 22 druhů: horskou sítinu, pravou sítinu, sítinku a sítinovec.
Třídění rostlin, ale i živočichů a dalších organismů do skupin bylo po dlouhá léta založeno na morfologických a anatomických znacích, karyologii (např. počtu chromozomů) a dalších popisných charakteristikách. S nástupem molekulárně-biologických metod a studia DNA došlo k přidání velkého množství dat, která tradiční systémy někdy potvrdila, a někdy nikoli, často byly odhaleny nové kryptické skupiny. Nejvýraznější jsou případy, kdy tradiční členění bylo víceméně pragmatické (nějaké „škatulky“ udělat musíme, abychom se domluvili, o jaké rostliny jde), ale je zde mnoho výjimek potvrzujících pravidlo. Takto je tomu i u sítin.
Pokud srovnáme výsledky molekulárně-biologických fylogenetických studií s tradičním systémem čeledi sítinovitých založeným na morfologických znacích, zjistíme, že ke shodě dojdeme jen v některých případech. Po mnohaletých taxonomických studiích a zkoumáních všech dostupných výše uvedených dat jsme zjistili, že je vhodné rozdělení rodu sítina (Juncus) na osm rodů v nadrodě Juncus, čeledi sítinovité (Juncaceae). Do této čeledi patří kromě sítin i u nás rostoucí bika (Luzula) a pět drobných rodů především z jižní polokoule. V našich komplexních molekulárních studiích jsme se zabývali celou čeledí sítinovité i blízce příbuznými čeleděmi šáchorovité (Cyperaceae) a turniovité (Thurniaceae) a zkoumali jsme geny a nekódující úseky ze všech tří genomů, chloroplastů, mitochondrií i jádra. Každý z těchto genomů má jinou evoluční historii a až spojení všech dostupných dat umožňuje sestavit celkový obrázek evoluce. Tato data nám ukázala, které doposud rozpoznávané skupiny jsou monofyletické, tedy zahrnující předka a všechny jeho potomky. A jak to poznáme? Ve fylogenetickém stromě tvoří taková skupina samostatnou větev. A rod Juncus se ukázal parafyletickým, tedy jednotlivé druhy netvoří jednu větev (jinými slovy zahrnující předka, ale nikoli všechny jeho potomky).
V rodě sítina (Juncus) jsou důležitými rozpoznávacími znaky typ květenství, morfologie a anatomie listu, na jejichž základě byly do letošního července rozeznávány dva podrody a deset sekcí. Dva nově vzniklé rody (Juncus - původní sekce Juncus a Agathryon -původní subgenus Agathryon) plně odrážejí předchozí členění (tedy jsou monofyletické), ostatní byly odlišeny na základě nových dat. Odlišnosti některých druhů již dříve neunikly pozornosti zkušeným botanikům, avšak jak už to tak někdy bývá, ti nebyli následováni a jejich názory nebyly širokou botanickou veřejností akceptovány.
Zavedení molekulárních dat často vede k potvrzení dříve pomíjené morfologické jedinečnosti druhů nebo i vyšších taxonomických jednotek a následně vede k vytvoření nového členění. Typickým příkladem je např. rod horská sítina (Oreojuncus), kterou jsme vyčlenili již dříve. I v dnešní době je proto důležité studium odborné literatury a srovnávání dnešních poznatků s dřívějšími výzkumy. Pro úplnost z hlediska celosvětové flóry si zde všechny nové rody tradičního rodu sítina uvedeme: sítina (Juncus; Obr. 1), horská sítina (Oreojuncus; Obr. 2), pravá sítina (Verojuncus; Obr. 3), sítinka (Juncinella; Obr. 4), alpská sítina (Alpinojuncus; Obr. 5), jižní sítina (Australojuncus; Obr. 6), severní sítina (Boreojuncus; Obr. 7) a sítinovec (Agathryon; Obr. 8).
Ve flóře České republiky nyní po novém evolučním rozdělení sítin nemáme rod sítina (Juncus), ten je zastoupen například sítinou hrotolistou (Juncus acutus; Obr. 1), rostoucí nejblíže ve Středomoří. U nás máme zastoupeny čtyři rody sítin, jsou to horská sítina (Oreojuncus), pravá sítina (Verojuncus), sítinka (Juncinella) a sítinovec (Agathryon).
