Úskalí klasického šlechtění cibule
Jedním z problémů při šlechtění odrůd nebo rodičovských linií hybridů cibule může být totiž skokové snížení výnosu, vitality a odolnosti k chorobám, které je patrné zejména v počáteční fázi šlechtění. Tento jev se odborně nazývá inbrední deprese a je logickým důsledkem příbuzenské plemenitby. Ta je ale nezbytnou součástí procesu šlechtění rostlin. Toto se dá do značné míry obejít tím, že během šlechtění se průběžně v každé generaci vybírají jen ty nejodolnější a nejvýkonnější jedinci. Dalším úskalím klasického šlechtění je zbytková nevyrovnanost u výsledných odrůd, která se může na první pohled projevit mezi rostlinami určité odrůdy např. nestejnou barvou nebo tvarem cibule. Aby však mohly odrůdy poskytovat vyrovnané porosty i produkt, měly by být i tyto odrůdy, resp. všechny rodičovské komponenty hybridů, vyrovnané (uniformní), tudíž po genetické stránce naprosto ustálené. K tomu by mohlo napomoci i zařazení novějších šlechtitelských postupů.
Biotechnologie ve šlechtění cibule
K podstatnému zrychlení tvorby odrůdy a zároveň pro získání 100% genetické vyrovnanosti jde u cibule využít principů tzv. partenogeneze. Ta je založena na tvorbě zárodků (embryí) a následně rostlin bez opylení, z neoplozeného vajíčka ve sterilním prostředí in vitro na živném kultivačním médiu. Úspěšný růst a vývoj zárodku je zcela závislý na podmínkách pěstování (složení živné půdy, teplotě, délce a intenzitě osvětlení apod.). Geneticky zcela ustálené (tj. 100% homozygotní) rostliny touto cestou získáme už během jedné vegetační sezony, zatímco „klasickými“ postupy tento proces trvá i více než 6-8 let. První úspěšné experimenty s partenogenezí u cibule byly zveřejněny na přelomu 80. a 90. let minulého století v Itálii. Později se výzkum rozvíjel zejména v USA, Turecku, Indii a ve Španělsku. Pro rutinní použití ve šlechtění byla metoda prvně rozpracována v USA.
Zavádění biotechnologií u cibule v ČR
Přestože v České republice zatím tento postup ve šlechtění cibule využíván není, v posledních několika letech byla pro jeho zavedení u nás zahájena spolupráce šlechtitelů a výzkumníků. První pokusy byly zaměřeny zejména na výzkum různých variant pěstování mateřských rostlin, odběru explantátů a jejich převedení do sterilních podmínek in vitro, na složení živných médií a podmínky pěstování in vitro. Již tyto první experimenty přinesly slibné výsledky. Byly získány první rostliny schopné růstu ve skleníkových i v polních podmínkách. Pokusy nadále pokračují, v současnosti je rozpracováno několik nadějných variant postupu.
