BONUS: Odolnost rostlin vůči stresu
Pomocí akumulace dehydrinů je možno odlišit genotypy rostlin s různou úrovní odolnosti vůči stresům již v raných stádiích vývoje.
Abiotické stresy (např. sucho, nízká či vysoká teplota, zasolení) významně ovlivňují rozšíření, růst a výnos plodin. V rámci klimatických změn dochází k častějším výkyvům počasí do extrémů. Například v letošní zimě (2017/18) byly na území ČR naměřeny podprůměrné srážky. V kombinaci s nadprůměrnými lednovými teplotami a příchodem mrazů v únoru došlo k mrazovému poškození některých citlivějších ozimých plodin. Extrémy počasí jsou pozorovány na celém světě a s tím přichází tlak odborné veřejnosti na rychlé a co nejpřesnější odlišení odrůd s různou odolností vůči abiotickým stresům. Geneticky jsou odolnosti vůči abiotickým stresům založené polygenně. Rostliny po vystavení působení stresu spouštějí řadu obranných mechanismů umožňujících opravovat způsobené poškození a přizpůsobit se změněným podmínkám. Tyto obranné mechanismy mohou být jak nespecifické (např. tvorba antioxidačních enzymů, zvýšená produkce proteinů opravujících chybně sbalené proteiny, tzv. chaperonů, nebo degradujících poškozené proteiny), tak specifické (např. tvorba protimrazových proteinů za mrazu, proteinů tepelného šoku HSP - tj. heat shock proteinů - nebo fytochelatinů při nadbytku těžkých kovů v půdě). Některé specifické odpovědi rostlin se mohou překrývat u stresů majících obdobný účinek na rostliny. Například po vystavení rostlin mrazu či zasolení dochází i k dehydrataci (snížení obsahu vody) buněk a osmotickému stresu. Proto při chladovém otužení sledujeme v rostlinách nárůst osmoticky aktivních látek a některých ochranných proteinů vyskytujících se i během vystavení rostlin suchu či zasolení.